Špičák, Čertovo jezero, Černé jezero, Pancíř
Tak a jsme opět na Šumavě, kam se budeme vracet častěji. Mě osobně uchvátilo okolí Špičáku. Je zde opravdu mnoho turistických i cyklistických tras. K čertovu jezeru se dá jít už z Železné Rudy, nebo ze Špičáku. My to vzali ze Špičáku, ale i tak musíte nejprve vyšlápnout kus do kopce po sjezdovce, než se napojíte na cestu, která vede z Železné Rudy. Potom už jdete pohodlnou lesní cestou, kde se už jen kocháte přírodou. Pokud tam chcete být skoro sami a nikým nerušeni, dobré je to před sezonou. Jezero a jeho okolí je moc krásné. Jsou tam odpočívadla, kde můžete v klidu rozjímat a kochat se okolím.
Zpět se dá jít tou samou cestou, nebo pokračovat dále k Černému jezeru. My si ho nechali na další den. Vyjeli jsme na Špičácké sedlo, kde je velké parkoviště, ale placené. Nikde se nedá stát bez placení.
Přímo od parkoviště jsme se vydali po pohodlné zhruba čtyři km dlouhé cestě k jezeru. Moc hezká naučná procházka. Černé jezero je pro mě čímsi výjimečným, takže se sem moc ráda vracím. Prostě to jezero miluji. Posledních pět set metrů je sice strmějších, ale co se vám poté naskytne za pohled, to za to stojí. Zde si můžete o tomto skvostu přečíst vše, co vás zajímá. Možná vás odradí místní klima, protože se zde počasí může změnit během minuty. Časté jsou i mlhy, ale kdo tu bude více dní, nemusí se bát, že nic neuvidí. Jo a Černé jezero je opravdu černé díky hustým lesům okolo něj.
Pokud si přinesete něco sebou, tak si to, nebo zbytky odneste zpět, nic vám to neudělá a přírodě prospěje. Už tak jsem byla znechucena tím, jak se my lidé k přírodě chováme. Stačí se rozhlédnout.
V zimě je tu překrásně a to i v sezóně. Nemusíte se bát, že byste ani na poslední chvíli nesehnali ubytování. Je tu mnoho hotelů i penzionů. My jsme například sehnali ubytování přímo v centru Špičáku a to v den příjezdu. Žádné rezervace, ale kdo plánujete dopředu, je i lepší si něco pro jistotu objednat. Měli jsme krásné počasí a výhled z penzionu byl nádherný. Pro lyžaře je tu hotový ráj, stejně tak běžecké tratě. My jsme však spíš na tu turistiku, takže jsme se vydali na Pancíř.
Původně jsme chtěli jet lanovkou, která vyjíždí ze Špičáku, ale nakonec jsme šli opět ze Špičáckého sedla pěšky. Zimní procházky Šumavou mají své kouzlo. Sice to je neustále do kopce a chvílemi to i klouzalo, ale dá se to. Čím jsme se šplhali výš, tím sílil i vítr. Za chvíli jsme narazili na nádherně ojíněné stromy a brzy spatřili i lanovku. No upřímně, v té zimě by nám asi přimrzly zadky a nahoře by nás museli odsekávat. Pokračovali jsme pod lanovkou, která nás dovedla k cíli. Je jen škoda, že není v zimě otevřená rozhledna, protože svítilo sluníčko a bylo vidět hodně daleko. Takže jsme se porozhlédli, v restauraci na Pancíři si dali čaj a vyrazili tou samou cestou zpět.
