Nýrsko, Železná Ruda, Srní, Kvilda
Jeden den pobytu na Špičáku jsme si vyjeli do Nýrska, kde jsme se prošli a nelitujeme toho. To byste neuhádli, co se nám stalo. Jdeme podél řeky, kde bylo mnoho kachen, dvě labutě a nutrie. Si to představte. Mají tam nutrie, které se lidí vůbec nebojí. Jedna přišla až ke mně a dožadovala se nějakého pamlsku. Místní paní nám vysvětlila, že je krmí tvrdým pečivem, či nějakým ovocem. Neváhali jsme a mazali do prvního krámku, kde dokonce tvrdé pečivo prodávali. S plným sáčkem rohlíků jsme se vrátili zpět a nakrmili ty hladové krky. Nutrie si je dokonce brali z ruky, kdežto kachny byly o něco plašší. Když tam pojedete, určitě se zastavte u řeky, kde žije početná rodinka. Bylo to milé setkání.
Železná Ruda je poměrně malé město, plné hotelů a penzionů. Odtud se můžete dostat po turistických trasách všemi směry. My jsme chodili ze Špičáku do Železné Rudy a zpět pěšky. Je to příjemná procházka a hlavně je tu na co koukat. V Železné rudě je moto muzeum, kde jsme ale nebyli, protože to nás nelákalo. Navštívili jsme turistické centrum, kde je i muzeum zdarma. Ve spodní části mají vše o lyžích a horské službě. Jsou tam vystaveny hodně staré lyže. Je zajímavé se podívat, jak se vyvinuly. V patře je pak přírodovědné muzeum a velmi poučné. To se mi moc líbilo. Pokud tam budete, určitě se tam zastavte, přivítá vás zpěv čápa černého a loučit se budete s jelenem. :-)
Hned vedle vlakové stanice centrum, je lyžařský areál Alpalouka, kde mimo sjezdovek je i sáňkařská dráha a lanový park. Určitě se v Rudě zastavte v jedné z cukráren. V jedné je příjemné posezení s krbem a dětským koutem a v druhé jezdí vláček. Ovšem obě mají výtečné dorty a nejen to.
Rozhodli
jsme se, že se pojedeme podívat na vlky. Těším se. Vydali jsme se tedy do Srní,
kde v národním parku uprostřed lesů je návštěvní centrum se zoologickým
programem. Energeticky pasivní dům s rekuperací vzduchu a technologiemi
příznivými k životnímu prostředí. Energie je získávána z obnovitelných zdrojů. Návštěvníci
s pohybovým omezením mohou v expozici NC pomocí ovládaní kamery sledovat vlky
ve výběhu. U budovy je i dětské hřiště.
My se vydali směrem k vlkům po nejdelší trase. Je zde výběh s vlky o rozloze cca 3 ha. Uprostřed výběhu vede 300 m dlouhá lávka, vyvýšená 3-4 m nad terénem, s pozorovacími přístřešky.
Mimo výběh vede naučný okruh, který návštěvníky seznámí se stopami šelem vyskytujících se na Šumavě a některými místními stromy a rostlinami. Na lávce ve výběhu jsou informace o komunikaci mezi vlky.
Všude jsou cedule jak se zde chovat, ale lidi jsou prostě tupí. Když chcete vidět vlky, musíte se samozřejmě chovat co nejtišeji, proto v žádném případě nedoporučuji se tam vydat s neposlušnými dětmi. Musíte počítat s tím, že dítě nevydrží sedět tiše a čekat. Já a můj muž jsme vlky zahlédli, protože jsme měli dalekohled, ale oni se nebudou držet v místech, kde ječí děcka a mlátí do zábradlí, to opravdu ne! Rodiče by zasloužili, protože těm bylo jedno, co jejich ratolesti dělají. Já bych tam vydržela klidně celý den, kdyby tam byl opravdu klid. Nejen děti, ale bohužel i dospělí se umí chovat jako nestvůry. Když jsme s manželem odcházeli, přicházeli prosím dospělé osoby, které se snažily vylákat vlky svým nechutným řevem. Je smutno z toho, jací lidé dokáží být. Přitom stačí se chovat tiše. Potom přijde odměna. Pokud se nedokážete ovládat a zkrotit vaše děti, NEJEZDĚTE TAM!
Následující den jsme jeli na Kvildu, kde je to samé centrum, jen s jeleny. Až na místě jsme zjistili, že tam mají i rysa, což potěšilo mého muže, který má rád tyto skvostná zvířata. Takže jsme se stavili v návštěvnickém centru, kde je vše o jelenech. Já si tam koupila pohledy, magnetky na lednici a vizitku do turistického bloku, jako všude jinde. Poté jsme se vydali po naučné stezce k jelenům. Lávka vedla opět středem výběhu, kde jsme měli možnost sledovat celé stádo, které se též drželo raději od řvoucích dětí. Ano přesně tak. Ani tady jsme se tomu nevyhnuli. Děti řvali, honili se, házeli sníh do výběhu a rodiče nic. Když konečně skupina odešla, měli jsme chvilku na to, abychom se mohli kochat. Ale opravdu jen chvíli, protože za chvíli přišel pár s vnoučaty, který měl pocit, že na své vnoučata musí neustále křičet. Asi byli hluší. Proto jsme se rozhodli se vrátit. Oni šli chvíli s námi, než jsme jim utekli.
Vydali jsme se k výběhu rysa, který byl blízko. Báli jsme se, že ho nespatříme, protože je to velmi plaché zvíře a víme, co dokáží lidi.
Světe div se. Když jsme přicházeli, byl na odchodu jeden pár. My byli konečně sami a dost dlouhou dobu. Kdo má trpělivost, rysa najde. Můj muž ho našel skoro hned, šikulka. Rys ležel pod kládou a díval se naším směrem. Je to opravdu velká kočička. :-) Jsme potěšeni tím, co centrum dělá pro tyto zvířata. Příště určitě navštívíme další centrum. Pokud i vy navštívíte nějaké centrum v národním parku, prosím dodržujte ty jednoduchá pravidla. Dopřejte zvířatům klid.
